Nejnovější seriálový přírůstek do rodiny Marvelů mě zanechal silně rozpolceného. Jistě, jsou tu skvělé nápady ohledně základních kontur světa, ve kterém se příběh odehrává. Natáčení navíc probíhalo i v Praze, kde potěší známé lokace, ať už to je Bartolomějská ulice nebo pasáž Lucerna. Ale to zdaleka nedokáže vynahradit největší problémy seriálu. Ten staví do světla lamp dvě nejméně zábavné postavy universa, uvádí na scénu podivně neuchopitelného záporáka, občas ztrácí potřebný rytmus a stejně tak i eleganci v soubojích.

Nacházíme se v době poté, co proběhlo druhé lusknutí a „zmizelí“ se navrátili na zemi. Ti se většinou nemají kam vrátit, protože jejich domy už okupuje někdo jiný, nemají práci, jejich kamarádi zestárli. Navrátilci jsou svým způsobem uprchlíci, na které nikdo nebyl připraven a nikdo je nechce. To je z mého pohledu to nejzajímavější téma seriálu. Nápad, který přímo nahrává na spoustu příběhových linek, které by z něj mohl Marvel vytěžit. Místo toho nechali tvůrci z této situace zplodit jednoho z nejhůře vyřezaných záporných postav v celé historii MCU a zbytek ideí, na kterých se dal postavit netriviální konflikt daleko od černobílého vidění světa, nechali ležet na zemi.

Pojďme se podívat na hlavního zlouna příběhu. To, že z nařachaného komiksového superpadoucha Flag-Smashera a.k.a. Karla Morgenthau udělali zrzavou pihatou holku, mi přijde naprosto v pohodě. To, že se snaží zastupovat právě navrátivší lid a dát mu hlas skrze zoufalé činy, mi přijde jako skvělý odrazový můstek pro rozpoutání dramatického příběhu. Tam to ale končí. Karl Morgenthau je postava, která se v jednu chvíli chová jako "badass", která jde přes mrtvoly a na lidských životech jí nezáleží, aby vzápětí naprosto otočila kormidlo. A pak zase. A znovu. Do konce seriálu mi vlastně nebylo jasné, jak chce svých cílů dosáhnout. Jaký má plán. Ze všeho nejvíce působí jako zmatené děvče, které si vůbec není jisté tím, co dělá a kam vlastně míří.

Zdaleka nejzajímavějším čerstvým charakterem tu je postava nového Captain Americy a.k.a. Johna Walkera, která v průběhu šestidílného seriálu projde alespoň nějakým divácky atraktivním vývojem. Vlastně i skutečnost, že nejodvážnější příběhový oblouk tu má vedlejší postava, jasně ukazuje na to, jak generická podívaná to je. Pokud jsem u WandaVision žehral o tom, že se z odvážného projektu stal neambiciózní, tak tady to jede v těchto kolejích od počátku.

Již zmíněnou slabou stránkou je charisma hlavních postav. Ačkoliv Bucky Barnes na počátku řeší problémy s psycholožkou a čelí vlastním démonům minulosti a ačkoliv Falcona a.k.a. Sama Wilsona pronásledují existenční a rodinné trable, zdaleka to není dost na to, aby jejich příběh nějak výrazně zaujal. V prvotní fázi Sam řeší štít, který mu odkázal Captain America s přáním, aby se právě on stal jeho nositelem. S tím jsou spojené i ve svém jádru zajímavé myšlenky, odkazující k reálným debatám ve fanouškovské základně Marvelu. Může být Captain America černý? Místo toho, aby toto téma rasismu uchopil Marvel nějak zajímavě, tak ho nechává utopit v povrchních projevech a strojených gestech. Celé to vypadá stejně trapně a toporně jako slavná feministická scéna v hlavním souboji Avengers Endgame.

Falcon a Winter Soldier tak zůstává generickou superhrdinskou zábavou, kde je několik dobrých akčních scén, ale nejzajímavějšími postavami tu jsou vedlejší role. Od zmíněného Johna Walkera, přes Barona Zema, který se stává nejvtipnější figurkou seriálu, až po Agentku Carterovou, která je spíše velkým příslibem do budoucnosti. Jestliže WandaVision byl hlavně o uvedení Scarlet Witch do MCU universa a byl zajímavým stylovým zpestřením, tak Falcon a Winter Soldier znovuuvádí na scénu Kapitána Ameriku, ale dělá to mnohem uťáplejším způsobem. Na skutečně zajímavou a osvěžující superhrdinskou jízdu si tak budeme muset počkat do července, kdy by měl světlo světa spatřit třetí seriál čtvrté fáze MCU – Loki.